Krev proudící v cévním řečišti je v cévách do určité míry stlačena a oproti cévní stěně působí tlakem. Velikost tohoto tlaku se neustále mění. Při srdečním stahu (systole), kdy je krev ze srdce vypuzena do cév, tlak stoupne (systolický tlak) a cévy se roztáhnou. Když se srdeční sval uvolní, aby do jeho dutin mohla proudit krev, krevní tlak v cévách zase klesá (diastolický tlak) a cévy se stahují. Optimální krevní tlak by měl dosahovat hodnoty 120 mm Hg (systolický) - 80 mm Hg (diastolický).
Vysoký krevní tlak (hypertenze) - u přibližně 85% pacientů nelze určit příčinu zvýšeného krevního tlaku; hovoříme o primární hypertenzi. U zbývajících 15% je hypertenze následkem jiného onemocnění, např. onemocnění srdečně-cévní soustavy nebo ledvin; tehdy se označuje jako sekundární hypertenze. Hypertenze je definována jako krevní tlak, jehož hodnota dosahuje 160/95 mmHg a více.
Nízký krevní tlak (hypotonie) - sama o sobě není nemocí. Obtíže jí způsobené většinou souvisí s nedostatečným zásobováním mozku krví a tím i kyslíkem a projevují se např. jako závratě, poruchy vidění, šum v uších nebo zrychlení tepu. Náhlým poklesem krevního tlaku může dojít ke kolapsu. Objevuje se hlavně u mladých, štíhlých dívkách resp. ženách.