"převlékáme" produkty  nový dizajn nové etikety

Nedejte koronaviru šanci opět zaútočit. Tyto látky posílí vaši přirozenou imunitu
Nedejte koronaviru šanci opět zaútočit. Tyto látky posílí vaši přirozenou imunitu

Nedejte koronaviru šanci opět zaútočit. Tyto látky posílí vaši přirozenou imunitu

Nedejte koronaviru šanci opět zaútočit. Tyto látky posílí vaši přirozenou imunitu

Aktuálně v období, kdy na nás útočí koronavirus ze všech stran, se stále častěji diskutuje o imunitním systému, což potvrzuje jeho značnou popularitu, ale zejména nevyslovitelnou důležitost.

Spousta lidí vnímá za běžných podmínek imunitu jako samozřejmost a začne jí značnou pozornost věnovat až tehdy, když je něco v nepořádku. Avšak o imunitní systém je třeba se starat a neustále ho posilovat, jelikož zastává pozici věrného pomocníka na cestě životem.

Co se skrývá za pojmem imunitní systém?

Jednoduše řečeno, imunitní systém působí jako „ochranný“ štít, který chrání organismus před nebezpečnými útoky různých cizorodých organismů, virů či bakterií, ale rovněž jej chrání i před škodlivinami zevnitř v podobě autoimunitních reakcí. Kromě ochranné funkce se podílí i na udržování rovnovážného stavu organizmu spolu s nervovým a hormonálním systémem.

Slovo virus má svůj původ v latině - v překladu znamená jed.

Co je virus?

Viry jsou velmi rozšířené. Jen ve světových oceánech lze nalézt nepředstavitelné množství druhů, přičemž toto je jen zlomek jejich celkového počtu. V jednom litru mořské vody vyskytující se v blízkosti pobřeží se nachází více virů než je celkový počet obyvatel na Zemi.


Přibližně od 19. století začalo hlubší studium týkající se virů, protože lidé přirozeně tušili, že v prostředí se vyskytuje množství organismů, které jsou původci mnoha infekcí.
Vědci se dopátrali k virům a jejich dalšímu zkoumání prostřednictvím nukleových kyselin (DNA nebo RNA), které se vyskytují v organismu živočichů nebo v půdě. V počátcích však chtěli zjistit, jaký je zdroj vyskytující se nákazy, ale naneštěstí byli neúspěšní.


Pokoušeli se o detekci původce prostřednictvím filtrace, avšak výsledný filtrát i přes jejich snahu vždy dokázal nakazit případného hostitele. Tento jejich neúspěch značil, že velikost patogenu je zanedbatelná, a tudíž nelze ji zachytit prostřednictvím tehdy používaného mikroskopu.


Známý historik v oblasti medicíny Robert Taylor se v knize Příběhy bílých plášťů vyjádřil k danému zjištění tak, že teprve po uplynutí určité doby se skutečně přišlo na schopnost virů přecházet přes velmi jemné filtry, které jsou schopny zachytit většinu ze stávajících bakterií.


Situace se objasnila až po objevení elektronového mikroskopu v roce 1931, který vědcům umožnil dozvědět se více o komplexních strukturách virů.

Jak si můžeme strukturu viru představit?

V jednoduchosti řečeno, nelze nalézt v jeho struktuře něco podobného běžným živým organismem, protože jde jen o nukleovou kyselinu obalenou bílkovinným pláštěm bez nějakých složitějších buněčných struktur, které se standardně vyskytují v živočišných buňkách (jádro, mitochondrie,...). Nukleovou kyselinou, která tvoří strukturu viru může být DNA nebo RNA, avšak vždy jen jedna z nich, nikdy ne najednou.

Virus vs. lidský organismus

Viry se šíří vzduchem, liší se jejich setrvačností v závislosti na typu povrchů různých předmětů, přenášejí se lidským kontaktem. Obecně o virech platí, že jejich šíření probíhá kapénkovou infekcí, tedy jejich vstup do organismu je realizován vdechnutím.

Za počátek nákazy se tedy považuje vstup viru do organismu a jeho následný přesun k hostitelské buňce, jejíž povrch obsahuje receptory. Ty představují vhodný substrát pro přichycení viru prostřednictvím glykoproteinových výběžků a další procesy rozmnožování a komplementace viru.

Zatímco bakterie lze pěstovat na agarové půdě získávané z mořských řas, viry jsou o něco náročnější. Viry jsou nitrobuněčné parazity, takže jejich rozmnožování se může realizovat pouze v rámci živých buněk.

K jejich transportu v lidském organizmu dochází prostřednictvím krve, lymfatické tekutiny nebo nervů. Uvnitř buněk viry způsobují jejich poškození nebo dokonce způsobují změnu DNA zasažených buněk.

Důležitou roli v ochraně před virovou infekcí hrají buňky přirozené imunity, které pracují za účelem likvidace buněk napadených virem a celkového utlumení infekčního procesu.

Jak lze posílit přirozenou imunitní odpověď?

Posílit celkovou imunitu, avšak v první řadě tu „přirozenou“, která zajistí efektivní prevenci, je ta správná cesta k překonání hrozby aktuální virové infekce. Především není třeba zapomínat na pestrou a vyváženou stravu, omezit v přiměřeném množství cukry, které tělo zakyselují. Čím více cukru do těla dáme, tím více vytváříme blahodárnější prostředí pro růst a množení virů, bakterií i parazitů, které sladké přímo milují.


Druhá důležitá věc je zdravý pohyb na čerstvém vzduchu. Vydechování kyselin z těla a sání čerstvého vzduchu někde v přírodě je mnohem zdravější než být zavřený v nějaké vydýchané místnosti.


V rámci prevence je také důležité dbát zvýšené hygieny, která zabrání případnému šíření virů a zablokuje jejich přístup k buňkám sliznic, které jsou vzhledem ke způsobu přenosu virů nejzranitelnější.


V neposlední řadě je třeba myslet i na doplnění látek, které jsou ve stravě omezené a pro imunitní systém důležité. Patří sem například:

  • Mikroelementy

Proto, aby imunitní systém pracoval jako hodinky, je důležité ze skupiny mikroelementů zajistit dostatečný přísun železa, selenu a zinku. Přičemž zinek a selen jsou pro jeho správné fungování rozhodující, jelikož jejich nedostatečný příjem způsobuje vyšší náchylnost k virovým infekcím horních cest dýchacích.

  • Laktoferin

V souvislosti se železem a posílením imunity, nelze zapomenout na laktoferin – přírodní glykoprotein, jeden z nejsilnějších imunostimulačních přirozených prostředků pro podporu imunity. Jeho nejvýznamnější úkol spočívá ve schopnosti transportovat železo v organismu, narušovat membrány mnoha mikroorganismů. Tím, že váže na sebe železo, dokáže výrazně zpomalit růst a rozmnožování různých útočících patogenů.

  • Colostrum

Colostrum neboli mlezivo je tekutá látka vytvářející se v mléčných žlázách samic savců (i člověka) v období těsně před porodem, přičemž po přivedení jedince na svět, se mění po pár hodinách na mateřské mléko. Jedná se o látku účinně podporující imunitní systém, celkové zdraví a vývoj organismu malého tvora. Nejvíce obsahuje imunglobulinů, ale i růstové faktory pro správný vývoj a růst, bílkoviny, minerály, vitamíny. Všechny tyto látky zabezpečují přežití malého tvora ve světě plném bakterií a virů, dokud se nezačne vytvářet vlastní imunita.

  • Vitamin C

Vitamin C nejen že působí jako prevence výskytu mnoha onemocnění, ale díky schopnosti snižovat oxidační stres zabraňuje také vzniku onemocnění, která jsou doprovázena chronickým zánětem. Ne nadarmo patří vitamín C mezi nejpopulárnější antioxidanty. Zvyšuje odolnost imunitního systému, tím, že chrání buňky před poškozením volnými radikály vytvořené ať už přímo v těle nebo přicházející zvenčí.

  • Vitamin D

Během chladnějších ročních období všichni zvykneme trpět nedostatkem slunečního vitamínu D, proto je důležité jej doplňovat prostřednictvím výživových doplňků. Je velmi důležitý pro správné fungování imunitního systému. Ovlivňuje i správné vstřebávání a využití vápníku a fosforu, čímž přispívá k udržení zdraví kostí, zubů a svalů. Kromě všech těchto benefitů vitamínu D, je podle nejnovějších studií vitamín D nezbytný pro aktivaci imunitních buněk – T buňky, které hrají důležitou roli při boji s korona virem.

  • L-lysin

L-lysin je přírodní látka-aminokyselina, ale také vysoce účinný stimulátor imunity. Významně chrání před různými viry, ale zároveň napomáhá ke snadnějšímu překonání již existujících virových infekcí. Je to nejzákladnější stavební látka, kterou potřebuje imunitní systém pro tvorbu svých buněk. Zabraňuje vzniku oparů, zvyšuje pevnost kostí, zlepšuje hojení ran. Je opravdu nezastupitelnou a univerzální aminokyselinou pro každý organismus.